Игрок 0515·Рекомендует·59 ч в игре

This is truly one of the best remasters I've ever played. Sure, you need mods for some things (like increasing the field of view), but otherwise the game is just like it was on the PlayStation, only with updated graphics. If you played Spyro back in the day or have always wanted to play it, go for it without hesitation!

Игрок 2147·Рекомендует·46 ч в игре

Spyro was one of the very first games I ever played. This Reignited Trilogy is packed with some of my favorite memories on the PS1, down to the very detail one of the most faithful remakes ever made. The art design and modern graphics fit the theme of this game so well, kudos to the developers for bringing one of my favorite retro series back to life for me to enjoy once more.

Игрок 8678·Рекомендует·5 ч в игре

I respect the game for what it is, but I was fighting to stay awake playing it. It’s bright, colourful, has a lovable character, and 100%ing everything does feel good. That DOPAMINE feels good. But as an adult, there just isn’t enough challenge to keep me playing. The combat is so lackluster, and once you understand how to glide, swim, and use the basic movement options, that’s pretty much your whole experience. If you’re an adult with no nostalgia attached to the Spyro games, I genuinely think there’s no reason to pick this up unless you REALLY like 100%ing games. Way back when, simple was a good thing for me because it wasn’t so difficult that I gave up, but difficult enough to challenge my brain as a kid and make me feel good about myself. Now, doing fundamentally the same thing over and over again, exploring, looking for gems, and mindlessly killing enemies, just isn’t enough. I smiled when I started playing Spyro. 20 minutes in, that smile turned into a yawn.

Игрок 2125·Рекомендует·53 ч в игре

После Crash Bandicoot™ N. Sane Trilogy, игра кажется просто прогулкой по саду, имеется ввиду сложность и точность прыжков, хитбоксов и тому подобное. В оригинал как многие олды не играл, но это совсем не мешает оценить и насладиться. Хочу отметить отличную графику, отличный интерфейс и отличную оптимизацию, кроме одного момента. Если у вас персонаж "плывет" или "подскальзывается на месте", то вам нужно ставить лок кадров именно на 60 и не выше. Такое бывает с высокой герцовкой, но если такой баг вам не будет мешать, то можно играть и выше чем 60 FPS. Что касается игровых механик, локаций и персонажей, музыки и всего остального: Всё супер, а может быть даже и выше. Мне даже нравятся "летающие" уровни, которые у многих вызывают проблемы. Игра можно сказать обязывает и толкает игрока закрыть её на 100%, немного устаревший, но здесь работающий подход. За -75% по скидке вы получите сразу 3 игры, это же касается и Crash Bandicoot. Обе игры я давненько получил по Humble Choice.

Игрок 4702·Рекомендует·37 ч в игре

Já v mládí nikdy neměl konzoli, maximálně tak tu vietnamskou verzi klávesnice, do které se seshora vkládaly žluté kazetky (něco jako BS-5003AS, pokud by to někoho zajímalo více :D). Takže mi všechny ty známé série proklouzly takříkajíc mezi prsty. A já až zpětně odhaluji kouzla starých titulů, což platí i o Spyrovi. Nejsem tedy nostalgik, který by vzpomínal se zamáčknutou slzou v oku, jak jsem to hrával jako malý a měl na to jen ty dobré vzpomínky. A zároveň si troufnu říct, že nejsem ani kdovíjak dobrý u skákaček. Což vám potvrdí každý, kdo se mnou něco podobného hrál v coopu a musel si mnohé vytrpět… Spyro The Dragon Co se týče prvního dílu, přiznám se, že chvíli jsem si k němu musel hledat cestu. Příběh je prostinký, hratelnost jednoduchá a obtížnost dokáže čas od času vyskočit až nad úměrnou mez, ale zároveň se po drtivou většinu doby drží velmi při zemi. Navíc se tu sbírají jen dvě věci a to jsou vejce a drahokamy, takže je to i v tomhle ohledu takové příliš primitivní a nedokáže to zas tak moc vyniknout. Samozřejmě, že hratelnost je bez nějakých větších zádrhelů, lokace jsou pěkné na pohled, hudba dostačující (i když jsem často hrál bez ní, protože se mi nechtělo poslouchat ty hudební smyčky dokola) a ovládání… no, o tom si povíme dále. Začal jsem to hrát na Xbox gamepadu, protože i to byl jeden z důvodů, proč jsem si tuhle hru vybral jako další titul ze své až příliš bohaté knihovny. Skákačky hraju vyloženě s gamepadem, ale tady mi to přišlo takové místy ne úplně ideální. Řeč je především o pasážích s létáním na čas, kde přece jen preciznost hraje velmi důležitou roli. Sáhl jsem tedy po klávesnici a myši a ono to překvapivě funguje. Ne na sto procent, protože pro mě nepochopitelně když zmáčknu klávesu W, tak letím dolů a když S, tak naopak nahoru, což jde proti mému smýšlení a můj vlastní mozek neustále zápasil s touhle ideou. A ne, v menu to nejde nijak přenastavit. Což ale nevadí, protože jsem stejně nakonec používal klávesy jen k zatáčení a myš k pohledu nahoru nebo dolů. A to byla ideální kombinace. Samozřejmě, že někomu tohle přijde ok, nebude mu to vadit, ale tím vším chci říct, že jak gamepad, tak i klávesnice a myš zde mají své právoplatné místo. Ocenit musím i přehledné statistiky, díky kterým hned víte, jak na tom jste v daném levelu. A jakmile se začnou vyjímat všechny ty stovky procent seřazených hezky vedle sebe, člověk má velkou radost. Líbila se mi ta barvitost, ta odlehčená nálada a různorodost světů i nepřátel. Co jsem ale nechápal byly tipy. Platí to pro celou trilogii, ale postavy vám často něco poradí až poté, co jste si na to museli přijít sami. Třeba když po pěti zabitých nepřátelích, na které nešel použít oheň, takže jste do nich museli drcnout, vám nějaké NPC řekne, že na ně musíte jít přesně takhle. Děkuji, ale to mi došlo už dávno a navíc tu jsou jen dva tipy útoků, takže když jeden nefunguje, zkusím automaticky ten druhý. Nebo někdy vám x krát za sebou poradí, že mezerníkem se létá, což mi přijde také divné. Stačilo to říct jednou a tečka. O dost větším záporem je pro mě nepochopitelný krok, navázat fyziku na fpska. Nikdy to nedělalo dobře ve hrách. Nikdy. A tady to znamená, že jakmile hrajete na více než 30 fps, tak se vám některé dveře neotevřou nebo se nezvedne část kopce a vy musíte jít do menu a snižovat si fps. Tímhle trpí jen jeden celý level, ale je to prostě špatně. Navíc při větším počtu fps Spyro klouže sám od sebe po povrchu, případně skáče do menší výšky, ale hrát to na těch doporučených 30 fps je totálně brutální, když jste zvyklí aspoň na 60 či více. Závěrem si ještě tiše sprostě zanadávám pod vousy. Nejtěžší je poslední boss, který je extrémně nefér. Jakmile zemřete, musíte opakovat celý ten level od začátku, což znamená absolvovat dvě honičky s klíči, pak nahánět bosse, kdy ho poprvé nedoženete do cíle, takže minimálně dvě kolečka si s ním dáte a pak musíte skákat nad lávou a doufat, že vám to časově vyjde, jinak to celé opakujete znovu. Kdybych držel v ruce gamepad, tak letí z okna. Klávesnici a myš mám naštěstí s drátem, takže s těmi bych maximálně tak mohl třískat o stůl. Tohle se vážně nepovedlo. Ale jako celek je první Spyro obstojná, lehce nadprůměrná hra. Spyro 2: Ripto's Rage! Můj nejoblíbenější díl z celé trilogie. Vzal, co bylo u jedničky dobré a obohatil to. Příběh je více promyšlený, i když stále vcelku prostý. Jsou tu nové postavy, takže na to Spyro konečně není úplně sám (i když Huntera jsem neměl vůbec rád a to i proto, že mi u závěrečného bosse házel všechny ty zbraně přímo k nepříteli…). Jednotlivé světy se mi o něco více líbily, věcí na sbírání je více druhů a nově jsou přítomny minihry a dokonce si i kupujete nové schopnosti, takže se do jednotlivých světů musíte vracet, pokud je chcete vyzobat na sto procent. Strašně se mi líbil ten systém miniher, protože jich bylo tak akorát, každá byla zábavná a když jste ji splnili, dostali jste speciální orb jako odměnu. Získávání schopností znamenalo, že jste měli pocit postupu. Létání mi zde přišlo lepší díky možnosti jakoby povyskočit a dokonce i ty mnou proklínané létací pasáže byly více snesitelné. Záporem by byli bossové, opět vcelku tuzí oproti zbytku hry. Ale jinak se to povedlo a bavilo mě tu znovu získat sto procent. Spyro 3: Year of the Dragon O to horší je, co přišlo se třetím dílem. Mezi klady patří opět grafika, hudba, základ hratelnosti a příběh, který je tu ještě více propracovaný než minule. Bohužel se tu už sbírá méně druhů věcí, ale to si myslím, že je nejmenší problém tohoto dílu. Přijde mi, že je více zabugovaný, podivně nevyvážený v obtížnosti a často až frustrující. Kromě Spyra se zde zhostíte i několika nových postav, kdy se za každou hraje úplně jinak. Jedna tak nabízí pohled seshora a střelbu, další zase střílení jako u starých dobrých FPS her a u jiné máte možnost dvojskoku a s nepřáteli si to rozdáváte silnými kopanci. Jejich levely jsou speciální, na míru ušité jejich hernímu stylu, ale to znamená, že pokud vám někdo z nich nesedne, tak budete trpět. Uznám, že často jsou to zajímavé změny v designu prostředí a dokážou zavát svěžím větrem, ale… Spyro je prostě Spyro. Kromě toho mi zde vadily i minihry. Je jich strašně moc, často se spoléhají spíše na náhodu, než um hráče a některé jsem si vůbec nedával (mnou extrémně proklínaný skateboard). Což je i důvod, proč je tohle jediná hra, kde jsem se nedostal na sto či přes sto procent, ale dokončil to na 97% a už nechtěl dál pokračovat. Jasně, po několika pokusech bych to asi celé dal na max, ale ovládání skateboardu na klávesnici je utrpení a musel bych se to naučit na gamepadu a tam kdo ví, jaké to je, ještě když fyzika tu mnohdy úplně nefunguje a glitche jsou na denním pořádku. Nejednalo se o únavu materiálu, stále jsem si tu trojku do jisté míry užíval, ale počáteční nadšení vystřídala nechuť pokračovat dál, až jsem byl nakonec rád, že mám hru za sebou a můžu ji odinstalovat. Spyro Reignited Trilogy I přes mé smíšené pocity z trojky tuhle kolekci doporučuji. Je to taková nenáročná zábava na zhruba tři desítky hodin. Frustrace jen sem tam vykoukne ze stínu zábavy. A pokud člověk chce u něčeho vypnout a moc nepřemýšlet, tak tohle je ideální volba i pro ty méně schopné skákače. Na závěr ještě zmíním i achievementy, u kterých mě potěšilo, jak jsou řešené – v drtivé většině případů se nejedná o postup v příběhu, ale o různé nepovinné aktivity a člověk tak má pocit, že si je musí skutečně odemknout a je to další vrstva zábavy navíc.

Игрок 7124·Рекомендует·24 ч в игре

Love seeing the reviews that this is their first experience with Spyro and that they don't recommend it, just skip those reviews. I played it back in the day and I recommend it, its just like I remember it but in UE4. The game isn't perfect with issues like launching steam vr for some reason ( use launch command -nohmd) or going past 120 frames causes some bugs with specific stuff, I just capped it at 120 and it was fine. It was worth the $10 I picked it up during one of the sales and had lots of fun with it. Now to wait for Spyro: A Realm Beyond..

Игрок 5728·Рекомендует·27 ч в игре

Obwohl es sich „nur“ um Remakes der drei Spiele handelt, war es für mich eine richtige Zeitreise. Es war wunderschön, diese Spiele nach all den Jahren noch einmal zu erleben. Dabei wurde erstaunlich wenig gegenüber den Originalversionen verändert. Man kann sogar die klassische Musik der Level und Welten, und die klassische Steuerung einstellen. Einen kleinen Kritikpunkt habe ich allerdings: Manchmal springt Spyro in allen drei Teilen einfach so scheiße oder Buggt random rum. ♥♥♥♥♥♥♥♥♥, das hat sich auf der PS1 früher 1000x besser angefühlt. Aber das ist wirklich Meckern auf hohem Niveau. Insgesamt war es einfach wunderschön, diese drei Spiele noch einmal so erleben zu können. Klare Empfehlung, wenn ihr Liebhaber der drei Teile seid !!! (Natürlich auch, wenn ihr nur Teil 1, 2 oder 3 feiert. xD)

Игрок 3311·Рекомендует·33 ч в игре

I didnt play much of the original Spyro on PS1 but completed all 3 in this collection. I have to say I am surprised at how different each game feels despite having a character who functions mostly the same across all 3 games. Spyro 1 has tougher platforming and more freeform movement sections that are missing from the next 2 games. Spyro 2 is the easiest and most plot heavy. Spyro 3 experiments more with mini games. The biggest thing that caught me off guard with this collection is how each games remaster feels like it was made by different teams with different levels of polish. Spyro 1 has cinematic camera angles when freeing a dragon and the most talking from Spyro even if most of his lines are canned responses for wanting to leave dialogue which I felt was disappointing. I also liked that freed dragons would give hints in the level. Spyro 2 & 3 uses non cinematic camera angles for characters to talk directly at Spyro while he spends the whole game being mute making these games feel lower budget. The animations on chartacters also breaks when you advance through their dialogue too fast. It would have been nice if the cutscene tech from Spyro 1 made it into this game. Despite the questionable design choices and inconsistent quality. This is a collection worth playing if you never played the original spyros and want to get up to speed.